Příklady množin bodů dané vlastnosti
Osa úsečky
Osa úsečky AB, jak jsme si ji již definovali v kapitole o opsané kružnici, je množina bodů X v rovině, které mají od bodu A a od bodu B stejnou vzdálenost. Při rýsování se vychází z faktu, že střed úsečky AB do této množiny patří. Další body X této množiny jsou vrcholy rovnoramenných trojúhelníků ABX, které jsou osově souměrné podle osy základny, proto je množina kolmicí na úsečku AB.
Současně můžeme k ose úsečky přistupovat jako k množině všech středů X kružnic v rovině, které body A a B procházejí. Protože je potom |AX| rovno |BX|, je tato vzdálenost současně poloměrem příslušné kružnice se středem X.
- vzdálenosti |AX| a |BX| se rovnají,
M = {Xρ; |AX| = |BX|}; - X je středem kružnice, na níž leží body A a B.
Osa úsečky AB. | Body S, X1, X2 se stejnou vzdáleností od bodů A, B. | Středy S, X1, X2 kružnic, na nichž leží A i B. |
Ekvidistanta přímky
Množina všech bodů v rovině, které mají od dané přímky p stejnou vzdálenost, se nazývá ekvidistanta přímky p. Jedná se o sjednocení dvou přímek, jež jsou s přímkou p rovnoběžné. Pro narýsování stačí pro každou z dvou přímek narýsovat jeden konkrétní bod, který na ni leží, a jím vést rovnoběžku. Vzdálenost bodu od přímky jsme si definovali už u kružnice vepsané.
Jinou možností, jak ekvidistantu o vzdálenosti v definovat, je množina středů všech kružnic o poloměru v, které se přímky p dotýkají (přímka p je jejich tečnou).
- vzdálenost bodu X od přímky p je rovna v,
M = {Xρ; d(X, p) = v}, - X je středem kružnice o poloměru v, pro niž je přímka p tečnou.
Ekvidistanta přímky p. | Body X1, X2 se vzdáleností vod přímky p. | Středy X1, X2 kružnic o poloměru v, pro něž je p tečnou. |
Osa úhlu
Osu úhlu jsme již uváděli v kapitole o vepsané kružnici, a to jako polopřímku, která úhel rozděluje na dva úhly stejné velikosti. Zde jen připomeneme, že pro definice pomocí vzdáleností je nutné, aby byl daný úhel konvexní. To nebylo důležité u trojúhelníků, neboť vnitřní úhly trojúhelníku jsou konvexní vždy.
- X je od polopřímek VA a VB stejně vzdálen,
M = {XAVB; d(X, VA) = d(X, VB)}, - X je buď bodem V, nebo středem kružnice, pro niž jsou polopřímky VA a VB tečnami.
Osa úhlu BVA. | Body X1, X2 se stejnou vzdáleností od polopřímek VA a VB. | Středy X1, X2 kružnic, pro něž jsou VA a VB tečnami. |
- X je od přímek p a q stejně vzdálen,
M = {Xρ; d(X, p) = d(X, q)}, - X je buď bodem P, nebo je středem kružnice, pro niž jsou přímky p a q tečnami.
Osy úhlů vymezených přímkami p, q. | Body X1, X2 se stejnou vzdáleností od přímek p a q. | Středy X1, X2 kružnic, pro něž jsou p a q tečny. |
Osa pásu
I pro rovnoběžné přímky existuje množina bodů, které jsou od nich stejně vzdáleny. Takovou množinou je přímka, takzvaná osa pásu, která je s oběma rovnoběžná a leží "mezi nimi".
- X je od přímek p a q stejně vzdálen,
M = {Xρ; d(X, p) = d(X, q)}, - X je středem kružnice, pro niž jsou přímky p a q tečnami.
Osa pásu rovnoběžek p, q. | Body X1, X2 se stejnou vzdáleností od rovnoběžek p, q. | Středy X1, X2 kružnic, pro něž jsou p a q tečny. |