Určete
.
Protože funkce y = x2 je spojitá v bodě 3, můžeme přímo dosadit a určit limitu díky vztahu mezi limitou a spojitostí.
Určete
.
Použijeme větu o limitě součtu a protože funkce y = x2 a y = x-1 jsou spojité v bodě 2 můžeme počítat takto:
Určete
.
Použijeme větu o limitě součinu a využijeme spojitosti.
Určete
.
Použijeme větu o limitě podílu a využijeme spojitosti.
Určete
.
Použijeme větu o limitě součinu a podílu a využijeme spojitosti.
Určete
.
Nemůžeme použít
větu o limitě podílu, neboť bychom získali
neurčitý výraz . Můžeme ale
provést následující úpravu:
.
Máme tedy funkci
s definičním
oborem Df = R \ {0} a
s definičním oborem Dg = R.
Funkce g je spojitá v 0 a navíc jsou splněny předpoklady
věty o dvou funkcích( f(x) = g(x)
na R \ {0}), takže platí:
Určete
.
Pro x jdoucí k +¥ se funkční hodnoty také blíží k +¥. Je tedy
Určete
.
Úvahu z předchozího příkladu nemůžeme použít, získali bychom totiž výraz ¥−¥. Upravíme tedy výraz následujícím způsobem:
Nyní můžeme použít větu o limitě součtu a součinu a dostáváme tak:
Určete
.
Nemůžeme použít
větu o limitě podílu, neboť bychom získali
neurčitý výraz . Můžeme ale
použít podobnou úpravu jako v předchozím příkladu.
Limitu se zlomkem určíme pomocí věty o limitě součtu a podílu