Jak sme robili to ŠVP

 

Něbyva zvykem, aby si uklizečka vyraběla kybl a čišnik fukal sklinky, ale tak jaksi bych chrakterizoval to, co postihlo naše školstvi a tym padem aji naš ustav. Kerysi přemudřely tam navrchu nejspiš v osobnim životě prožil cosi hruzostrašneho. Bo jinak si nědovedu vysvětlit, jak vubec kohosi mohla napadnuť taka myšlenka, aby si kantoři sami po večerach stlukali vzdělavaci program, takzvany ŠVP (Škoda Vyhozenych Peněz). Zajimave je, že ty uřednicke mista tym padem nězrušili, když vlastně včil němaju co na pracu.

Jeden hňup cosi dřistně a jake to ma celospolečenske nasledky. Kury chrapaly v lužku s vystupama misto s chlopama a naraz čitaly mudre knihy misto kuřich romanu z červene skřině. Všudě nastěnky s taxonomiju a doma zavedeny tydenni plan. Kura Maruna napřiklad přišla na cestě do roboty o tři body a deset tisic, bo při řizeni čitala ŠVP, sjela z cesty a pobulala mistnimu sochařovi plastiky lesnich zviřatek. Hlavni koordinatorka dokoňca přestala aji menstruovat a cela zešedivěla. Tři koordinatorky před ňu radši do měsica otěhotněly, než aby s tu reformu měly co společneho. A co my chlopi kantoři? Misto ejakulace evaluace a z kompetence impotence. A když už člověk, dojebany z teho všeckeho, raz za čas sednul večer k televizi, co něviděl – dokument o vyznamu a duležitosti reformy školstvi.

To už ani němluvim, kolik hodin a dni zadarmo kantoři proseděli nad vymyšlanim a pisanim tych hlupot, o kerych většina kur něma ani šajnu, co vlastně znamenaju. Jaku pak mame mit uroveň a važnost? Dokud se všeckym buděme suhlasit jak stado a robiť bez zamyšleni, co nam kery nakaže a eště zadarmo, pak si nic lepšiho nězaslužime. To bylo plno školeni po sobotach a odpoledňach a na prd – kury stejně vetšinu čitaly Prakticku kuru, přikyvovaly a rypaly se v nozdrach, bo temu vubec něrozuměly. Za prachy, co naš ustav za ty školeni dal, by si to moh klidně nechať zrobit od jakesi firmy a svazať do zlatych desek. Bylo to same slovičkařeni a hodinove rozvažovani nad tym, esli se tam napiše, že žak cosi zvlada nebo umi. Jak by hlupemu děcku něbylo jedno, esli do ďury spadně nebo zhuči. To vite, že kuram s omezenu slovni zasobu se až kuřilo z fryzur. A když už se kerysi (jako napřiklad ja) ozval, začaly rozčileně kvokat Ty dvě, kere do ŠVP ani hačkem nad pismenkem něpřispěly.

No prostě na koňcu minuleho školniho roka byla tym padem v našem ustavě atmosfera jak na izraelsko-palestinske hranici. Kury po sebe navzajem řvaly a někere su eště včil tak rozhadane, že spolu něpromluvi ani na hajzlu. Ty dvě byly věčně zavřete v kanclach, a když už vylezly, tak leda aby kohosi zdupaly, že na dozoře malo chodi. To nejhorši mame sice za sebu, ale nasledky posmyčime do koňca života.

Furt akurat plno kecu o tym, jak se naraz všecko změni a začně se učiť inač, něž dovčil. Řikam vum, ať si je na papiru co chce, ja budu učiť furt stejně. Ať mi nikdo něvyklada, že se děcko nauči počitať polehavanim na kobercu a že jak mi budě tykať, poleze mu to lepši do hlavy. V Ameryce ať se to klidně zkušaju. Však na to dojedu. Esli jim do života stači umět spočitať hamburgery, podepsať se, zmačknuť Enter, definovať demokraciju a ukazať prstiskem svoju velmoc na mapě, prosim.

Tak už se po tym všeckym ani němožu spomenuť, kery to byl ten Komensky ...

Napisal Kantor dědinsky 11. 9. 2007

 

http://www.kantor.bloguje.cz